Atmosféra slunné Itálie na zámku Stekník
O zámek Stekník jsem (jak se tak říká) zakopl úplnou náhodou na internetu. Tento nemalý a velmi zajímavý zámeček mne okamžitě zaujal celou svou podstatou. Aby také ne. Kolik znáte rokokových zámků tyčících se na vrcholku terasovité zahrady? Mě spontánně nenapadá žádný. A právě tato jedinečnost a zapomenutost místa mě přiměly k jeho návštěvě.
Kudy a kdy na Stekník
Zámek můžete najít někde uprostřed cesty mezi Žatcem a Postoloprty, přičemž cestou z Žatce vás uvítá usazen nad chmelnicemi, které jsou pro zdejší kraj tak typické. Pokud přijedete autem, tak ho nejlépe necháte na návsi (ta je mimochodem chráněnou památkovou zónou) a vydáte se těch několik zbylých metrů k zámku pěšky. Samotný Stekník je pak skryt za krásnou branou, která je pro návštěvníky také jediným přístupem do zahrady a vzácně i do zámku. Interiéry nejsou totiž běžně přístupné, ale můžete se informovat na stránkách Stekníku o případných prohlídkách. Osobně doporučuji sledovat tzv. dny evropského dědictví, kdy bývá příležitost nahlédnout i za ono krásné rokové zdivo.
Popravdě uvnitř nenajdete žádnou okázalou výbavu, pouze holé zdi. Ty však skrývají také překvapení jako dobře zachovalou výmalbu (odhalenou jen místy pomocí sond) nebo kruhový reprezentativní sál, který silně připomíná podobný z Veltrus. A i kdyby se vám nepodařilo dostat dovnitř, tak nezoufejte. Nejlepší ze všeho je zahrada!
Terasy kam se podíváš aneb to se jen tak nevidí
Jakmile projdete zámeckou branou, tak po pravé straně budete mít kapli se západním křídlem a naproti sobě křídlo jižní. Po samotných terasách není nikde ani stopy. Ty jsou totiž skryty za zámeckými budovami. Nejlépe bude, když obejdete kapli a tím se dostanete k reprezentativní části teras. Na tomto místě pak máte dobrý výhled na celou zahradu a daleko do krajiny.
Když projdete kolem průčelí zámku, tak se dostanete přímo ke schodišti vedoucímu dolu do zahrady. Nyní vás od nejspodnější úrovně bude dělit už jen 6 teras. Určitě však sejděte až dolů a jděte se podívat do středu kdysi krásné zahrady. Protože právě zde budete mít nejkrásnější výhled na celou tuto koncepci zámku a zahrad, která je v našich končinách opravdu jedinečná. Za slunného dne mi procházka zahradou a terasami přišla jako někde v severní Itálii. Jsem si jist, že takové přirovnání zde napadá i více lidí.
A závěrem k historii dávné i nedávné
Předchůdcem dnešního zámku Stekník byla již v 16. století tvrz, což asi není překvapení, uvážíme-li, na jakém místě byla vystavěna. Když poté v roce 1681 získala Stekník bohatá měšťanská rodina Kulhánků z Klaudensteina, tak se tím začíná jeho historie teprve odvíjet. K nejdůležitějším stavebním pracím došlo až koncem 18. století, kdy zámek získal dnešní rokokovou podobu s krásným průčelím a kaplí. Autor přestavby Jan František Kulhánek z Klaudensteina však hotové dílo prodal a zámek měnil majitele, až se jeho posledním vlastníkem stal švýcarský konzul Gérold Déteindre. Ten byl zámeckým pánem (a vlastníkem velkostatku) až do roku 1945.
Po válce pak připadl zámek Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci a později národní galerii, která zde měla svůj depozitář. Konečně v roce 1996 přešel pod správu NPÚ v Ústí nad Labem a je nyní malými krůčky postupně restaurován. Sice může národní galerii vděčit za záchranu fasád a interiérů, ale terasy větší péči unikly. Ačkoliv to na první pohled není patrné, tak v sobě ukrývají velké množství kanálů, které je pomáhaly zavlažovat, ale také odvádět přebytečnou vodu. Právě tento systém je jednou z mnoha pastí na peníze, která se bude muset překonat. Rozhodně však tento skrytý skvost navštivte, pokud budete moci a užijte si jeho genia loci.
PS: Turistických nájezdů se zde bát nemusíte, ačkoliv by větší zájem o Stekník jistě prospěl. Příklad zámku Jezeří, který byl mnohá léta podobně zapomenut, ukazuje velký zájem lidí o tyto neobvyklé skvosty.
HODNOCENÍ:
